úterý 22. srpna 2017

Výstava Exotické ptactvo







¨

Na tuto výstavu chodíme už pravidelně. Doufám, že se nezlobíte, že se většina mých příspěvků každoročně opakuje. Vloni jsem neměla nabitý foťák, letos tedy více snímků. I když přes ty mříže se mi fotí špatně, neumím to, 
Přiznám se, že papouška bych opravdu doma mít nemusela. Ten rámus!  Nepořádek umí nadělat kolem klecí taky pěkný, ale v tom by si asi s našimi morčecími slečnami moc nezadali. David se tváří, že nějaký ptáček je jeho životním snem. Ale tentokrát budu krutá matka a  dokud nebude bydlet ve svém, bude si muset vystačit s výstavami.
Výstava mě letos malinko zklamala. V porovnání s ostatními lety bylo vstupné dražší a počet vystavovaných exponátů menší. Zřejmě sledují  trend dnešní doby.











Jsem nenapravitelná, ať jdu kam jdu, vždycky skončím u kytek. Obzvláště kaktusy prostě vynechat nemůžu.

neděle 20. srpna 2017

ZOO



To se nedivím, že nejsou žádná koťata, když se snaží takhle :-)




Dva beránci








Loni jsem tady psala, že prázdniny bez ZOO by pro nás nebyly úplné. A platí to stále. Jen shodou náhod vyšlo, že jsme šli do ZOO na rok přesně. Uvědomila jsem si to, až na místě, kdy jsem studovala časový harmonogram oslav narozenin malé hrabáčové Nyoty. Měla jsem obavu, abychom se tam nenachomýtli v době oslav a nepadli do toho největšího davu. Už takhle jsem potkávali více lidí než mi bylo milo. Ale počítala jsem s tím, to už k ZOO patří. Jinak ale veskze pozitivní den, zvířata mě nikdy nezklamou.

pátek 18. srpna 2017

Divoká Šárka






Dnes náš oblíbený okruh Divokou Šárkou. Děti, nevím proč, zatoužily hrát si na modely. Začala Klára, protože nutně potřebuje fotky na FB, Instagram a nevím kam ještě. David se hned chytil a taky nutně potřeboval fotit. Takže dnes jen děti.


A jeřabiny - vzpomněla jsem si na babičku, jak říkala, že když začnou zrát jeřabiny, jde se brzy do školy :-)

středa 16. srpna 2017

Kluci



V první polovině prázdnin odešel náš činčilí kluk Čumáček. Bylo mu 10 let, na činčily tedy hezký věk. Nebyl nemocný, možná poslední dny méně jedl a byl smutnější. A jedno ráno prostě nebyl. Oplakali jsme ho všichni, to je jasné. Sice jsem říkala, že už další činčilu ne, ale když na mě na FB vykoukli tito dva kluci, zamilovala jsem se hned. Když jsem se dozvěděla, že jejich maminka je Alice,  bylo mi jasné, že to je znamení osudu a že tedy k nám patří. Jsou maličcí, k odběru budou za 2,5 - 3 měsíce, podle toho, jak hezky budou přibývat. Začátkem září se na ně pojedeme podívat.  Zatím vymýšlíme jména a větší klec, když budou dva.

úterý 15. srpna 2017

Karlštejn






                                                                                   


Po loňské velmi úspěšné návštěvě hradu Karlštejn jsem dětem slíbila, že letos si projdeme i druhý prohlídkový okruh. Je to prohlídka míst, kam je vstup návštěvníků regulován, aby měnící se teplota a vzdušná vlhkost nezničily nádheru, kterou nám tu předkové zanechali. Na tento okruh je třeba se dopředu objednat. Doporučuje se zhruba týden před plánovanou návštěvou. Prochází se východním křídlem Císařského paláce, horním patrem Mariánské věže a Velkou věží. Mohli jsme navštívit historicky nejcennější části hradu. Okruh není doporučovaný pro mladší děti. Naše byly jediné ve skupině. Je pravda, že výklad není jednoduchý. Je plný  křesťanství, duchovna, víry, symboliky. Měla jsem z toho trochu strach. Naše děti sice trochu vzdělání v této oblasti mají, snažím se jim předat to málo co vím, ale Klára je ve věku, kdy se na problematiku víry dívá dost spatra. Výklad průvodkyně byl však opravdu poutavý, chytil nás všechny. 100 minut prohlídky uteklo neuvěřitelně rychle. Klára se moc divila, pro 45 minut fyziky ve škole je tak neuvěřitelně dlouhých a 100 minut taky je pryč hned. Nevím, zda porozuměli úplně všemu. Oba se tvářili, že ano. Klára myslím že skutečně ano, u Davida si úplně jistá nejsem. Nicméně zážitek to pro ně i pro mě byl obrovský. Minimálně kaple sv. Kříže nás připravila o řeč na hodně dlouhou dobu. David mi udělal radost, že na dotaz paní průvodkyně atributy apoštolů vyšvihl bravurně. Přeci jen mě někdy vnímá,  i když to tak nevypadá.

Focení na celém druhém okruhu je striktně zakázáno, proto máme fotky velmi podobné těm loňským.

pondělí 14. srpna 2017

Kunratický les řečený Krčák



 ... patří k našim prázdninám neodmyslitelně. Asi by to nebylo to pravé léto, kdybychom ho neprošli křížem krážem. Ať už jdeme jakkoliv, nikdy nesmíme vynechat dvě místa. Tím prvním je zřícenina Nového Hradu. Hradu, který nechal vystavět král Václav IV. jako své soukromé sídlo a také zde často pobýval. Při stavbě bylo použito na svou dobu moderních obranných prvků, nicméně naše děti ho zdolaly velice rychle. Je pravda, že husitská vojska, která hrad po smrti Václava IV. dobyla, jim hodně napomohla :-)




Druhou povinnou zastávkou je hospoda U krále Václava IV. Tedy ne samotná hospoda, tam nechodíme, ale zookoutek s chovem daňků. Ti nás nenechají odejít bez toho, aniž bychom jim natrhali něco zeleného. Dřívě jsme jim nosili i mrkev a jablka, ale poslední dva roky je u výběhu veliká cedule zakazující krmení, tak to radši neděláme. Doufám, že pár lístečky krmný plán daňků nenarušujeme.

neděle 13. srpna 2017

Český Šternberk


Po velké rodinné poradě byl dnes zvolen jako cíl výletu Český Šternberk, původně gotický hrad přestavený na zámek, stojící na břehu řeky Sázavy. Líbilo se mi, že je kousek od Prahy, že tedy nestrávíme příliš času v autě. To by ale nesměl být na trase dálnice D1. Původně plánovaných 45 min cesty se protáhlo na minut 100.



Hrad má jeden prohlídkový okruh, který je umístěný v druhém patře. Během okruhu jsme prošli 15 místností. V patře prvním bydlí současný majitel zámku, pan Zdeněk Sternberg, který v těchto dnes slaví 94. narozeniny. Překvapivě někteří návštěvníci se dožadovali i prohlídky těchto soukromých prostor. Asi jim pojem soukromí nic neříká.
Chování návštěvníků je vůbec často zarážející. Měli jsme to "štěstí", že s námi na okruh šly 3 malé děti. První chlapeček ani ne roční zahájil prohlídku křikem, který trhal ušní bubínky. Maminka však pohotově vytáhla ze šatů své ňadro, synka na něj pověsila a byl klid. Že ona pak procházela celý okruh polonahá je asi její věc, já byla ráda, že batole mlčí. Ovšem druhá rodinka stála za to - pár s dvojčaty tak necelé dva rok. Kluci celou prohlídku střídavě plakali nebo zpívali. Průvodkyně rodiče žádala, zda by je nemohli utišit, že nemá takový hlasový fond, aby je překřičela. Nemohli, samozřejmě. Chápu, že je těžké takovéhle prcky na povel utišit. Co ale nechápu je, že je někdo na prohlídku bere. Pochopitelně to děti bavit nemůže, nemají z toho vůbec rozum. Podle mého si to ale přeci nemohou užít ani rodiče. Nebo alespoň mě by vlastní děti, které ruší okolí, velmi znervózňovaly. Proto jsem je nikdy na prohlídky nebrali, dokud jsme si nebyli jistí, že to zvládnou v tichosti. Buďto jsme si prohlídky vůbec odpustili, nebo jsem se nějak prostřídali. Asi jsme byli hloupí, i když jsme si mysleli, že jsme ohleduplní.



Z nádvoří zámku je krásný výhled na řeku Sázavu. Když se dívám na fotky, nechápu, jak se mi podařilo mít všechny bez vodáků. Měla jsem pocit, že jich byla plná řeka.





Vylezli jsme i na "hladomornu" - vícebokou bateriovou věž. Byla součástí důmyslného opevňovacího systému, který byl vybudován v 15. a 16. století. V suterénu se nacházel skladovací prostor, v prvním patře jsou střílny pro těžká děla. Z horní plošiny, na kterou jsem vyfuněli po točitém schodišti, byl nádherný výhled po okolí hradu. Kromě "panoramat " jsme obdivovali i jmelí rostoucí na všech stromech v okolí.
A otázka na závěr: víte, jaké pohádka se na zámku točila?