čtvrtek 25. dubna 2013

Na vrchol blaha


... se dostává Jonášek vždy večer, když si ho náš tatínek vezme na mazlení. Položí si ho na břicho, Jonáš si opře čumáček o ruku a tatínek drbe a drbe, až chlupy lítají. Jonáš při tom cosi "vrká" a když je nejblaženější, rozhodí zadní nožky do stran. Vydrží to klukům vždy hodně dlouho.

Po probdělé noci s horečkujícím Davidem už máme dnes jasno - opravdu angínu má. Ráno jsme u paní doktorky nafasovali atb na 10 dní. Ach jo!

úterý 23. dubna 2013

Ach mé nebohé nervy!



Asi před věma týdny probíhalo ve školce focení dětí. Vůbec první focení za celé dva školní roky, kdy byl David zdravý. Měla jsme z toho trochu strach. David nemá rád, když na něj mluví cizí dospělý (v tomto případě fotograf). A kdyby se ho chtěl dotknout, aby si ho dle potřeby nějak natočil, to by byl úplný konec. Z těchto důvodů jsem i zvažovala, zda Davida vůbec fotit nechat. Moc jsem se raději na průběh focení nevyptávala a spokojila se s konstatováním, že se nebál. Stejně jsem spíše očekávala fotku ubrečeného dítěte s děsem v očích. Jaké bylo mé překvapení, když jsem včera dostala ve školce tohle. Tváří se docela pohodově, že jo!

Šok mi však hošíček připravil včera odpoledne. Kolem 17:15 tvrdě usnul na kanapi, což se mu vůbec nepodobá. Když jsem mu sáhla na čelo, bylo mi jasné proč. Ve třídě mají děti spálovou angínu, včetně jeho kamaráda, takže jsem měla diagnozu stanovenou ihned. Začala jsem se hroutit. Na dnešek (úterý) byl David objednaný na první vyšetření na logopedii. Byl objednaný již od února. Takže když ho budu přeobjednávat, možná se tam už do prázdnin nedostaneme! Ve čtvrtek nutně musím s Klárkou na ortodoncii pro nová rovnátka. Ty stará jí už tlačí, nemůže je nosit, nová prostě akutně potřebuje. A zrovna tento čtvrtek prostě pro nemocného Davida hlídání nemám. Atd atd... O půlnoci jsem stále ještě tvrdě spícího Davida přenesla do postele a strávila "úžasnou" bezesnou noc, kdy jsme vymýšlela náhradní řešení. Jaké bylo mé překvapení, když ráno v 6:45  vtančil David do kuchyně s pokřikem "Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala!". Po teplotě ani památky. Na můj dotaz, zda ho něco bolí, zcela nechápavě odpověděl, že ne a proč by jako mělo? Vynadal mi, že mu dostatečně rychle nechystám ranní kakao a v ledničce hledal zbytek dortu, který včera nestihl sníst. Ze školky jsem ho raději odhlásila, ale logopedii jsem nerušila. Ukázalo se, že jsem dobře udělala. Opravdu mu celý den nic nebylo, donutit ho k nějakému odpočinovému režimu byl nadlidský úkol. Logopedii zvládl k mému překvapení na 1. S paní magistrou mluvil, odpovídal, snažil se správně opakovat!
Dostali jsme úkoly, které máme procvičovat a před prázdninami se ještě ukázat. Paní magistra mě potěšila, že prý opravdu žádný problém David nemá, jeho šišlání je opravdu jen vývojové a prý si myslí, že by se to časem srovnalo samo. Když mu pomůžeme, půjde to rychleji. Takže z  pro mě hororové noci se nakonec vyklubal nádherný den a já jsem tak šťastná!

neděle 21. dubna 2013

Oslava


Konečně jsme měli možnost všichni se sejít a oslavit téměř s týdenním spožděním Davidovi narozeniny.  David se od rána moc na oslavu těšil, vybral si svou oblíbenou košili a dědu s babičkou vyhlížel už od snídaně. Myslím, že se dnešek vydařil. Pojedli jsme, popili, hlavně hezky popovídali. Davídek byl nadšen z dárků i s prskavky, kterou na dortu mít musel, protože jí přece měla Klárka! Jen více takových příjemných dní!

pondělí 15. dubna 2013

Narozeninový vláček


Mému chlapečkovi je dnes už pět let. Radši tu nebudu vzdychat na téma, jak ten čas neuvěřitelně letí. Prostě to tak je, nic z tím neudělám a než se naděju, zmizí mi někde ve světě. Musím využít co nejlépe chvíle, které trávíme spolu. Bohužel to máme teď nějaké moc časově náročné, oslavu v rodinném kruhu jsme zatím přesunuli na příští víkend. Před nedávnem jsem se inspirovala u Ajky. Miňonkový vláček mi přišel jako prima nápad. Udělala jsme mu ho tedy na dnešní den do školky, aby mohl alespoň s kamarády narozeniny oslavit v řádném termínu. Očička mu zářila nadšením, když jsme ho do školky ráno nesli. Prý se dětem líbil a chutnal.

sobota 13. dubna 2013

Pardubická arabeska



Po dvou letech byla Klárka se svou kamarádkou vybrána, aby jely s duetem na baletní soutěž Pardubická arabeska. Přiznám se, že tyhle akce na celý den nemám moc rád. Naštěstí jsme se domluvily s panem učitelem, že tentokrát vynecháme prostorovou zkoušku. Byla totiž již v 8:30 a usoudily jsme, že pro holky bude větším přínosem, když se pořádně vyspí.  I tak jsme našly chvilku, kdy bylo jeviště volné a tak si to holky přece jen rychle na jevišti proběhly. Vystoupení se jim tentokrát opravdu povedlo, samy z toho měly dobrý pocit. Myslím, že 7. místo v konkurenci 21 duetů a skupin je pro ně opravdovým úspěchem. Alespoň je vidět, že hodiny navíc, které strávily na sále se opravdu vyplatily. Doufám, že je to bude motivovat do další práce.




A za odměnu vytoužené opékání buřtů u  Perníkové chaloupky. Klárka se na to moc těšila. Počasí sice příliš příznivé nebylo, ale měly jsme štěstí, že zrovna na tu chvíli u ohýnku vykouklo sluníčko. Jen co holky dojedly, prchaly jsme před kroupami do auta.

středa 10. dubna 2013

Postup


Bylo třeba (opět) dokoupit krmení pro rybičky. Tak si říkám, k jakému balení se dopracujeme. Kupujeme stále větší a větší. Tím úplně vlevo jsme začínali, přes další postupovali,  teď jsme koupili to úplně vpravo. Co bude příště? Rybky přibývají a přibývají, zájemci nejsou. Už tatínek provedl menší selekci a nějací ne úplně povedení samečci nás opustili.
První přírůstky jsme včera objevili i v krevetkáriu. Již pár týdnů jsme natěšeně pozorovali několik krevetek, jak si pod bříšky natřásají svá vajíčka. A včera jsme, spíše náhodou, zjistili, že se již něco vylíhlo. Vzhledem k tomu, že malé krevetky mají asi 2mm, najít je je nadlidský úkol. Přemýšlela jsme i o lupě, abych se ujistila, že to opravdu krevetka je. Jsem zvědavá, jak úspěšné budou v přežití.

sobota 6. dubna 2013

V zajetí moře



Nerada chodím do obchodních center. Beru to vždy jako nutné zlo, rychle tam vběhnu, pokoupím co potřebuji a zase rychle ven. Rozhodně nejsem příznivcem trávení odpolední v těchto zařízeních.  Dnes jsme však udělali vyjímku. Venku zima, pošmourno - jak jinak. Moc se nám tam chtělo. Doma chorý tatínek, tak bychom zase rádi někam zmizeli. Jako dobrý kompromis se mi zdála akce OC Akrády Pankrác V zajetí moře. Slibovali akvária, interaktivní modely  a jiné zajímavosti. A tak jsme se tam rozjeli.
Akvária byla tedy pouze dvě, ale velká, se zajímavými tvory.


 Velký úspěch sklidila sopka, kde bylo možné "napumpovat" si erupci.


 Ani řízení podmořského robota, který prozkoumává dno, nebylo k zahození.


"Mamíííí, co je tady?"

Akce vcelku zajímavá. Jen kdyby bylo méně lidí a byl čas, prostor a klid si vše pročíst a prostudovat. Ujistila jsem se, že v obchodních centrech opravdu trávit víkendy nebudeme. Davy lidí mi prostě nedělají dobře.

pondělí 1. dubna 2013

Přežili jsme...


... velikonoce bez úhony, ve zdraví a rodinně. Dost času jsme strávili u mých rodičů. S přípravami se s mamkou dělíme. Já dělám nádivku, beránka a mazance (ty se mi letos tedy moc nepovedly :-(  ), mamka připravuje náš oblíbený bramborový salát a krůtu.
V sobotu jsme konečně splnili dětem slib a šli jsme celá rodina ( ano, i já se tak obětovala!) do kina na Čtyřlístek. Děti byly celkem spokojené, i když pro Davida to bylo  zdlouhavé a ke konci se dost nudil. Já se  nudila hned od začátku. Napsat, že mě film zklamal, by nebylo pravdivé, protože jsme od něj nic neočekávala. Ale že to bude až tak zoufalé, mě překvapilo. Ještě že jsem měla s sebou mobil a mohla si vyřídit nějaké dlouho odkládané resty.



Na dnes jsme si naplánovali návštěvu Mořského světa na Výstavišti. Nedávno jsme koupila voucher ve Slevomatu a vzhledem k počasí jsme ho  dnes využili. Rybičky máme rádi, těch pro nás není nikdy dost!







Výběr termínu byl šťastný, lidí bylo docela málo, rozhodně méně, než si pamatujeme z předchozích návštěv. Jen jsem trošku nedomyslela, že cesta povede přes Matějskou pouť. Na tu nechodíme, dost dlouho jsem její existenci před dětmi úspěšně tajila, dokud dobré kamarádky Kláru ve škole neinformovaly. Takže při vstupu na Výstaviště začaly naše děti vydávat hlasové projevy "Jůůů! Hele!! Půjdeme tam? To chci zkusit!" a podobně. A to ještě bylo štěstí, že pouť téměř zela prázdnotou a většinu atrakcí tedy neměly možnost vidět v akci! Domluvili jsme se, že při cestě z Mořského světa si budou moct jednu atrakci vybrat. Dlouho to vypadalo, že vyhrají koně, nakonec to byl ale strašidelný zámek. To se ukázalo být dobrou investicí. Děti vyšly docela vykulené (tatínek prý ještě strašidlům ve tmě pomáhal),  celou cestu domů a část večera mlčely jako zařezané. Ten klid by k nezaplacení! Jen doufám, že nás nečekají nějaké noční můry.