Mohla to být...

... báječná akce. Obchodní partner našeho tatínka pořádal v trojské botanické zahradě rodinný večer. Na programu měly být prohlídky vinného sklípku, Faty morgany a japonské zahrady. Slibované bylo grilování a cimbálovka na vinici s krásným výhledem na Prahu. Moc jsem se těšili. Jenže počasí mělo trochu jiné plány a večer bylo třeba přeorganizovat. Prohlídka japonské zahrady byla zrušena. Sklípek a skleník jsme prošli, tomu počasí naštěstí nevadilo. Grilování bylo také dost omezeno rozsahem gumových stanů a dohřevem teplometů. A výhledy na Prahu? Ty nebyly vůbec, vše bylo zahaleno v šedém závoji deště a mlhy. Vybaveni holinami, pláštěnkami a deštníky jsme se snažili i tak večer si co nejlépe užít. Fotila jsem pouze ve skleníku, venku jsem se bála, že by proudy vody z nebe náš stařičký foťák už totálně zdecimovaly. Děti byly nadšené, já promrzlá, mokří jsem byli všichni. Ale i tak to bylo docela fajn.

Moje květy

Při mých "procházkách" ostatními blogy mám v těchto dnech možnost kochat se nádhernými rozkvetlými zahradami. V tomto směru se chlubit nemůžu - zahradu nemáme. Ale začínají mi kvést kaktusy. Už jsem se tu zmínila, že je mám u rodičů, kde mají podstatně lepší podmínky, než jaké bych jim mohla poskytnout u nás doma. Plastová okna mají sice své výhody, ale dvojitá okna jsou pro zimování kaktusů nepřekonatelná! Příliš často k rodičům nechodím, a když tak bez foťáku. Dnes jsme tam ale s Davidem vyrazili plánovaně nafotit tři rozkvetlé kaktusy. Další snad odchytám příště :-).

I já...

... jsem konečně dokončila první úkol z korákové školy. Ufff, dal mi zabrat. Zpětně vidím, že byl děsně jednoduchý a po třetím párání mi to už šlo docela rychle :-).  Už se těším na další úkol!

Veletrh Kreativita-hobby 2013

Téměř po týdnu naše kroky opět zamířily na holešovické Výstaviště, tentokrát  na veletrh Kreativita-hobby. Klára se už na akci těšila a plánovala, co vše vyrobí. A stihla toho dost. Mimo jiné nazdobit muffin...

...šití z korálků u Darí Fejtkové bylo samozřejmostí. Paní lektorka tam Kláru všem ukazovala jako svou nejmladší studentku Korálkové školy a Klára na to byla náležitě pyšná...

... a také se Klára poprvé seznámila s háčkováním. Alespoň něco po mně zdědila, s háčkem asi moc kamarádi nebudou. Chtěla si nakoupit materiál a nástroje domů, že prý bude trénovat a určitě to zvládne, ale nevim, nevím...
Jako vždy jsme utratily spoustu peněz, protože jsou všude objevovaly spoustu věcí, které "nutně" potřebujeme. Velmi příjemně mě překvapilo, jak málo lidí dorazilo. V  dnešním deštivém počasí jsem měla obavy, že to bude horší. Ovšem bohužel oproti minulému ročníku zde bylo podstatně méně vystavovatelů. A také mě zaskočila neochota některých vystavovatelů. Ač bylo dnes otevřeno do 17 hod, již v 15:30 nám na jednom workshopu, o který měla Klárka se svou kamarádkou zájem, řekli, že už ne, už je dost hodin a jim už se vlastně vůbec nechce. Chápu, že tři dny veletrhu jsou bezpochyby náročné a únavné, ale je to jejich práce. Asi už měli vyděláno... :-)

Koncert

Dnes nás čekal koncert v Klárčině hudebce. Připravovala se na něj pilně. Vystoupení se jí povedlo bez jediné chybičky. Jako jedné z mála. Překvapilo mě, co žáků hrálo s chybami a to takovými, že je slyším i já, naprosté hudební dřevo. Obzvláště starší studenti měli dlouhé a náročné sklady, které byly evidentně nad jejich síly a moc s nimi zápasili. Nevím, proč paní profesorka nevolila něco lehčího. Klárka byla moc spokojená a pyšná, že jí to vyšlo dobře. Tím i trošku zkřížila plány. Snažím se jí totiž přesvědčit, že by příští rok do hudebky chodit nemusela. Mám obavy, že část mé hudební dřevěnosti toitž zdědila a občas se s flétnou trápí. Ale ono jí to tak baví. Koncert jí vlil nový elán do žil. Tak uvidíme, jak dopadnou závěrečné zkoušky.

Klárka je rychlejší...

... než já. Alespoň v plnění úkolů do korálkové školy. Úkoly máme vždy na měsíc. Každý měsíc si vybereme z nabídky úkolů šitých danou technikou. U čtyřkorálku si Klárka  vybrala náušnice, já šiju náramek. A zatímco ona sedla a za odpoledne jen tak bokem spíchla tyhle náušnice, já jsem celá zamotaná do nítí, nadávám, prskám, párám  a mám malý kousek náramku. Je tedy pravda, že náramek trvá prostě déle, je delší. Já při tom ještě pekla rohlíky, dělala salát a řešila asi milion Davidových problémů a dotazů. Já vím, vymlouvám se. Je prostě šikovnější!

Korálková škola

Vím, že ukazovat polotovary by se nemělo, ale dnes udělám vyjímku. Protože nás s Klárkou baví korálkování víc a víc, usoudily jsme, že bychom se tedy měly v tomto oboru trošku systematicky vzdělat. Zatím jsme vše dělaly metodou pokus-omyl, kterou jsme prokládaly zběsilým listováním na internetu. Začtkem května jsem se ale přihlásily do Korálkové školy A dnes jsme se zúčastnily našeho prvního srazu. Přinesly jsme si materiál a byly jsme připravené se učit. Šil se náramek zdobený rivolkou. Hned na začátku jsme trochu znejistěly, zda do kurzu patříme. Paní lektorka totiž s úsměvem prohlásila, že si máme ušít dvě řady korálků cihlovým stehem. Všechny korálkářky se chopily jehel, nití a korálků a začaly rychle šít, jen my netušily, o čem je řeč. Naštestí jsme holky chytré a šikovné, takže po krátké ukázce jsme vše pochopily a daly se do šití. Nestihly jsme obšít rivolku, ale to nejen my, ale říkaly jsme si, že se nám náramek líbí i bez ní. Až nám paní lektorka pošle návod, došijeme a potom se rozhodneme, zda bude náramek s kytičkou, nebo ho necháme jen takhle. Odpoledne se nám moc líbilo, uteklo jako voda. Já byla opravdu nadšená, že jsem mohla tři hodiny v kuse sedět a věnovat se jen a jen šití. To se mi doma nepodaří. Proto také nejsme schopná doma nic dokončit. Jen pro úplnost - horní výtvor je můj, spodní Klárky.

Ohlédnutí za víkendem

Spolu s výsledky jsem dnes našla na netu i fotky z Hradecké Odette, přímo z průběhu soutěže.
Výsledky nás opravdu potěšily. Se svým sólem byla Klárka 10 z 38 soutěžících. To je zatím nejlepší umístění v této kategorii, kterého dosáhla. Myslím, že v té obrovské konkurenci je to krásný výsledek. S duetem byly holky 13 z 26. I když je to horší než před měsícem v Pardubicích (ale to mi bylo jasné, hned jak dotancovaly), myslím, že i s tímto umístěním můžou být holky spokojené.

Svět knihy 2013

Návštěvu knižního veletrhu plánuji už dlouho, každý rok se však našlo něco důležitějšího, prostě nevyšel čas. Letos jsem se rozhodla, že si ho ujít nenechám. Obzvlášť, když mi taťka nabídl volné vstupenky, které dostal od svého nakladatele. Všechno ostatní šlo tedy stranou a vyrazily jsme s Klárkou. Zjistila jsem, že na takovéhle akce nemůžu chodit a s Klárou už vůbec ne. Obě totiž knížky milujeme a máme pocit, že je musíme všechny mít doma. Podporované veletržními slevami jsme toho nakoupily tolik, že jsem myslela, že už knihy domů nedonesu. Vybraly jsme pro každého člena rodiny, aby to nikomu nebylo líto. Když jsem se večer podívala do své peněžeky, dušovala jsem se, že příští rok si tuhle akci už nezopakuju. Nebo jedině v doprovodu finančního poradce, který mi takovéhle hýření prostě zakáže.

Po návratu domů jsem dostala ledovou sprchu. Babička hlásila, že David byl nezvykle hodný a poslušný. Teploměr její odhad potvrdil, David je opět nemocný. Byl 3 týdny doma, potom 4 dny ve školce. Dobré skóre, že?

Dárek

.. od dětí ke dni matek. Klárka vyráběla, Davídek prý pomáhal. Bylo to pro mě naprosté překvapení, i když podle zvuků z dětského pokoje jsem měla pocit, že by to něco z korálků mohlo být.

Hradecká Odette

Ufff, poslední soutěž letošního školního roku je za námi! Tetokrát jsem vyrazily do Hradce Králové. Probíhalo to jak vždy - spousta lidí, spousta čekání. Na tuto soutěž vyráží silná reprezentace naší baletní školy. Na fotce jsou jen spoutěžící  v I.A kategorii - sóla do 9 let. Škoda, že tak silné účasti neodpovídá počet získaných medailí - 0. Pouze dvě čestná uznání za 4. a 6. místo.

Tady si při prostorovkách šla Klárka medaile alespoň prohlédnout, protože na medailové pozice ambice opravdu nemá. Jsem zvědavá, zda organizátoři uveřejní i další nemedailové pozice. Ráda bych věděla, jak se Klárce dařilo, úplný propadák to podle mě nebyl.

Kostlivec a giveaway u Vivi

Kostlivců mám plbnou skříň, ale tenhle mě tlačil opravdu moc. Chtěla jsme dodělat náhrdelník , který jsme si rozpracovala asi před dvěma měsíci na kurzu. Postupně jsme dodělala všechny komponenty, už mi chybělo je ho dát dohromady. Ale pořád to nějak nevycházelo. Až konečně teď. Sada je hotová. Můj první výrobek z drátků. Vím, že má spoustu chyb, ale jsem na něj náležitě pyšná!


A pokud jste hraví, mám pro vás tip. U Vivi na blogu si můžete zasoutěžit o úžasné balzamy. Já už štěstěnu zkusila polechtat!

Kultura, práce a mlsání

Na dnešní odpoledne jsme už měly dlouho s Klárkou a mojí mamkou naplánovanou kulturu. Konkrétně balet Don Quijote na scéně Státní opery, dnes již tedy také Národního divadla. Myslím, že to je titul, který nezklame. Pokud očekáváme čistou klasiku, lehkou hudbu a zábavu, je tento osvědčený titul to pravé. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak se s náročnými tanečními party poperou mladí sólisté Alina Nanu a Ondřej Vinklát, kteří do Národního divadla ze Státní opery přešli. Představitelka Kitri mě opravdu nadchla. Jak svou taneční technikou tak temperamentem, který do tance dávala. I Basil se mi líbil, jen si myslím, že potřebuje ještě trochu času, aby vyzrál. Je to velmi mladý tanečník, myslím, že pokud bude mít dostatek příležitostí, vypracuje se v opravdovou hvězdu. Klárka byla představením nadšena, mimo jiné i proto, že zde nacházela spoustu variací, s kterými se ona a její spolužačky na hodinách baletu perou. Fotku jsem si vypůjčila z webových stránek ND.

Naši kluci mezitím doma pracovali. David se nadšeně zapojil do výroby polic do garáže. Tatínek mi to zdokumentoval dvěma rychlocvaky na mobilu.

A ještě se s vámi podělím o recept na výborný tvarohový koláč, který jsem na dnešek pekla.  Recept jsem našla na blogu u Helenky. Tedy znala jsem ho už z dřívější doby, ale nikdy jsem se neodvážila ho vyzkoušet. Připadal mi "divný". Po prostudování fotek a receptu u Helenky jsem se konečně odhodlala. Vždyť všechny věci, které jsem u ní našla, slavily úspěch. A slavil ho i tenhle koláč. Je opravdu skvělý. I můj taťka, který nemá rád tvaroh, uznal, že je dobrý. A jako bonus navíc je hodně rychlý.
Jak tedy na to: V jedné míse jsme smíchala 3 hrnky (250 ml) mouky (napůl polohrubou a hrubou), 3/4 hrnku cukru, prášek do pečiva. V druhé míse jsem ušlehala 3 měkké tvarohy, 4 vajíčka, 1 hrnek cukru, 2 hrnky mléka, vanilkový cukr a nakonec přimíchala 10 dkg předem namočených rozinek. Hluboký plech jsme vymazala 60g másla, vsypala jsem polovinu suché směsi. Na ní nalila tekutou směs z tvarohů a opět zasypala druhou polovinou suché směsi. Vršek jsem postrouhala 65 g másla a vše pekla asi 45 min při 180st.

Po propršeném dopoledni...

...,které jsme stejně strávily s Klárkou na baletním tréninku (no jo, zase se blíží soutěž), se nakonec vyklubalo docela příjemné odpoledne. Zpočátku jsme nevěděla, kam vyrazit. Počasí se tvářilo tak nějak všelijak, tak jsme nechtěla, abychom byli dokázáni jen na venkovní prostory. Vybrali jsme proto nakonec intraktivní výstavu Vikýře Play, která se koná v Malostranské besedě.

Děti (a nejen ony) měly možnost si vyzkoušet a procvičit  všechny své smysly,  vyloudit zvuky na roztodivných hudebních nástrojích i jen tak si zařádit. A to vše v úžasných půdních prostorách Malostanské besedy. Prostorami a výhledy z oken jsme se já osobně bavila víc než samotnými exponáty.

Než jsem si výstavy prošly, počasí se definitivně rozhodlo, že bude krásně a proto naše kroky vedly nejdříve do Valdštejnské zahrady.

Místní pávi jsou snad cvičení k pózování, před turisty s foťáky své ocasy předváděli více než ochotně.

Protože nás nohy nebolely, vydaly jsme se ještě na Staroměstské náměstí, kde jsme zcela vyjímečně stihli i orloj. Většinou totiž se nám vždy podaří dorazit tak 10 min po celé hodině, tentokrát to vyšlo krásně.

Jen jsem zjistila, že si musím oprášit své znalosti apoštolů. Při dotazech dětí kdo jej kdo jsem si občas úplně jistá nebyla. Ostuda, já vím!

Květy v květnu

Nějak jsem nevěděla, kam se dnes vrtnout, jaký program vymyslet. Venku nic moc. David stále nemocný, Klára také trochu nastydlá, takže na nějaké skotačení venku to moc nebylo. Nakonec jsme se rozhodli, že kluky necháme doma s autodráhou a s Klárkou jsem vyrazily do naší oblíbené Botanické zahrady Na Slupi.
Chodíme sem rády a často. Tentokrát jsem využily prvomájovou akci na vstup do skleníků zdrama. Nejprve jsem se lehce orosila, když jsem viděla, jaké davy do zahrady proudí. Pak jsme zjistila, že tako akce se spojená s ochutnávkou kávy, taktéž zdarma. A zatímco skleníky téměř zely prázdnotou, na kávu se tvořily hodně dlouhé fronty. V klidy jsme si tedy vše mohly projít a prohlédnout.

Nemusím asi zdrůrazňovat, že nejdelší dobu jsme strávily u kaktusů, jejich expozici jsme prošly třikrát. Některé již kvetou, většinou jsou ale úplně obalené poupaty.

Na závěr jsme si krátce prošly i venkovní areál. Škoda, že nebylo alespoň trochu sluníčko, kvete toho spousta a na sluníčko by květy určitě více vynikly.

A cestou domů alespoň jedna rychlá fotka mých milovaných sakur z vedlejší ulice. Když jsem celý týden s Davidem doma, vůbec si je neužiju!