Velikonoční trhy

V rámci pravidelných farmářských trhů na náměstí Jiřího z Poděbrad se dnes konaly i trhy velikonoční. Při pohledu z okna jsem měla pocit, že je venku docela hezky, taky jsme vyrazili. Velmi rychle jsem pochopila, že sluníčko za okny vše trochu přikrášlilo a tak moc pěkně není, ale stejně jsem chvíli ven potřebovali.

O velikonočních tradicích jsme se více dozvěděli na představení divadla 2Buchet. Docela jsem se pobavila, i když si nejsem jistá, jestli děti (obzvláště David) pochopily všechny vtipy a narážky.

 Pak už nás David ohrožoval vyškemranou pomlázkou.

 A Kláka si v dílničce udrátkovala tulipán.

Obešli jsem stánky, já si konečně koupila vařečku, kterou mám už hodně dlouho zlomenou. Příjemné bylo, že kostel na náměstí byl tentokrát otevřený, tak jsem se mohli podívat dovnitř. Vždy máme smůlu, že dorazíme v době, kdy je zavřeno. Už hodně doby uplynulo, kdy jsem sem chodila na nedělní mše. A děti tu, myslím, ještě ani nebyly. Tak byla Klárka docela překvapená, takhle pojatý moderní kostel ještě neviděla.

Plním slib

Nebojte se, nejsem nekritická matka, která se opájí genialitou svých dětí. Rozhodně zde tahle fotka není proto, abych vám ukázala, jak úžasně šikovného mám syna. Je tu proto, že jsem to slíbíla. Vysvětlím. David nerad cokoliv vytváří, tvoří, maluje, vybarvuje. A to jak doma, tak i ve školce. Paní učitelka si trošku stěžovala, že se snaží vždy z jakéhokoliv tvoření vyvléknout. Minulý a tento týden děti ve školce vyráběly velikonoční výzdobu, kterou si měly odnést před prázdninami domů. David nechtěl. Došlo to tak daleko, že po ránou kňoural, že nepůjde do školky, protože neumí udělat ptáčka. Povzbuzovala jsem, slibovala hory doly. A jeden slib zabral - že až ozdobu přinese domů vyfotíme jí a dáme na blog, stejně jako dáváme fotky Klárčiných výrobků. Proto tu dnes prezetnuji tuhle krásu. Ale jsem ráda, že ho to dostatečně motivovala k nějaké práci. Nakonec sám měl radost, že to zvládl. Krásné velikonoce!

Vybrala jsem si dárek

Už jsem tu myslím zmiňovala, že můj manžel nerad pořizuje dárky. Nejde mu o čas ani peníze, které na to musí vynaložit, ale vymyslet to... to je velký kámen úrazu. Proto vždy prosí, ať si nějaký dárek vymyslím, vyberu. Letošní narozeniny jsem mu to velmi ulehčila. Při svý toulkách internetem jsem narazila na pozvánku na kruz Hrátky s drátky, který pořádala úžasná šperkařka Norreen. Omažitě jsem měla jasno - to chci absolovovat. Sice jde o čtyřdílný cyklus, ale už teď mi je jasné, že minimálně jednoho termínu se nebudu moc zúčastnin. Proto jsem se zatím přihlásila na úvodní část. A včera jsem tedy vyrazila do Bohnic. Měla jsem přímo VIP kurz, byla jsem totiž jediná učastnice.Prožila jsem skvělé odpoledne. Martina mě trpělivě provedla začátky drátkování. Měla jsem možnost si vlastníma rukama vyzkoušet základy toho, co u ostatních obdivuju. Martina je nejen mimořádně nadaná šperkařka a i skvělá lektorka. Trpělivá, zábavná, dovede v člověku vzbudit pocit, že mu to úžasně jde, a tím ho povzbudit do další práce. Vyrobila jsem své první drátkové náuštice. A spostu komponentů, které mám za domácí úkol pospojovat do náhrdelníku.
Doufám, že budu mít čas se ještě nějakého Martinina kurzu zúčastnit.

"40"

Už je to tak, dnes jsem načala další desetiletí. Depresím z toho nepropadám, nepatřím mezi lidi, kteří nějak významně řeší svůj věk. Vždy jsem se řídila známým pořekadlem o tom, jak se člověk cítí. Dnes ho moc na světlo raději nevytahuji, protože podle něj by mi muselo tánout pomalu na stovku. Ale věřím, že to je jen stav dočasný a brzy zase omládnu.
Oslavy žádné nekonám. Jsem typ který rád kupuje dárky a rád pořádá oslavy pro ostatní, ale při oslavě vlastní se cítím trochu nesvá. Velmi mě potěšilo, kolik milých lidí si na mé narozeniny vzpomnělo. Dostala jsem dnes spoustu milých přání, SMS, mailů. Doufám, že jsem na žádný nezapomněla poděkovat. Mezi mnoha milými telefonáty byl jeden obzvláště millý  od kamarádky z dětství, se kterou se z časových důvodů vídáme jednou za rok, někdy i méně, ale stále o sobě víme. Ta mě opravdu překvapila, že si stále datum mých narozenin pamatuje.

Krásné frézie jsem dostala od dětí. A od manžela další krasavici do mé sbírky. Jen ten prostor už mi schází. Dělala jsem na manžela smutné oči, že bych opravdu nějaké poličky potřebovala. Tak uvidíme.

Moje paní doktorka mě bohužel "obdarovala" antibiotiky. Vzhledem k tomu, že jsem jedny dojedla před necelým měsícem, radost mi  tím opravdu neudělala. Co se dá dělat, doufám, že mi brzy zaberou, abych konečně mohla začít mládnout!

Botanická v Troji

Na dnešní odpoledne jsme si naplánovali výstavu orchidejí ve Fata Morganě.  Jenže člově míní .... a davy lidí mění. Před skleníkem stála nekonečná fronta, která téměř nepostupovala. Při představě, jak postupujeme v tlupě lidí namačkaní, bez možnosti volného pohybu, jsme náš záměr vzdali. Davídek to obrečel, Klárka s námi část odpoledne nemluvila, ale co se dalo dělat. Abychom zaplatili několik set a pak nám lezli lidé po zádech, to se nám opravdu nechtělo. Využili jsme alespoň nabídky projít si zdarma venkovní expozice. Sluníčko nám na to krásně svítilo, jen ten vítr by nemusel být tak nepříjemný.

Objev v kuchyni

Kuřecí roládu máme u nás doma docela rádi. Jenže vykostit kuře, vytvořit použitelný obdélník masa na následně zavinout a zavázat bylo vždy nad mé síly. Rolády jsme si tedy vždy užívali jen na návštěvách. Nedávno jsem však na ne příliš chvalně prosluslém MMB objevila tip,  my neschopní můžeme  udělat "roládu"  velmi jednoduše pomocí srnčího hřbetu - tady je ten tip. Dnes jsem vyzkoušela. Je to opravdu úžasně jednoduché, rychlé a roláda  krásně drží tvar. Možná, že pro některé z  vás jsem objevila Ameriku, nám však tento tip rozšířil jídelníček.

S kamarádkami

... dnes mohla konečně Klárka oslavit své narozeniny. Sice téměř s měsíčním spožděním, ale dřív jsme to prostě nezvládli. Klárka se poučila z oslav minulých a pochopila, že méně je někdy více a vybrala si pouze dvě nejlepší kamarádky. Takže se oslava vydařila. Nedošlo k žádným třenicím, dohadům, holky se skvěle shodly. I Davida tolerovaly. Ten nesmí nikde chybět, Klárčiny vrstevníky má radši než ty své. Sousedi si užili trochu křiku, smíchu a veselí. Ale my si s nimi užíváme v nočních a brzkých hodinách, tak ať o nás také vědí. Prostě dnešní den hodnotím jako veskrze pozitivní!

MDŽ

... neslavíme. My vůbec moc svátky neslavíme. Manžel je moc neuznává. Valentýn je  importovaný, MDŽ je komunisticky zprofanované... Kdyby mohl, nejraději by zrušil i vánoce. Stejně všechny svátky vymysleli obchodníci jako způsob, jak z lidí vytahat peníze.  Proto mě dnes velmi mile překvapil, když přinesl tyhle nádherné růže. Sice jsem ráno nadhodila, že je dnes MDŽ. Na to mi odpověděl, že se tedy opije a přinese mi jeden zlomený karafiát. Překvapil mě o to víc, že poslední dobou jsme se na spoustě věcí neshodli a občas bylo doma  trochu dusno. Doufám, že nádherná kytka je důkaz, že tohle protivné období končí.

Noví obyvatelé

Včera vyrazila Klára s tatínkem pro vytoužené krevetky. Tedy nevím, kdo po nich toužil víc. U pana chovatele prožili asi příjemné odpoledne, protože nákup se jim pěkně protáhl. Nutno říct, že kromě zvířátek pobírali od ochotného pána hlavně informace, jak se k novým obyvatelům chovat. Žádné zkušenosti s nimi nemáme. Přivezli 3 druhy mršek, něco přes 30 kousků. Celý den jsem je dnes chodila pozorovat. No nevím, zatím mě za srdce chytají mnohem více jejich větší kolegyně podávané v krevetových koktejlech. Podařilo se mi najít vždy maximálně 5 mrňavých mršek. Vyfotit to ani nejde, byl by potřeba makroobjektiv. Tady ty 3 šmouhy jsou alespoň ilustrační obrázek dvou druhů. Třetí jsou takové světlounce žluté, téměř průhledné, ty skoro nevidím. Nevím, nevím, zatím tedy rodinné nadšení z krevetek nesdílím. Třeba mě  ale holky překvapí.

Dnes jsme také zvládli prventivní prohlídky dětí - David pětiletou, Klára devítiletou. Vše proběhlo úplně v pohodě. David mě překvapil, s paní doktorkou mluvil, spolupracoval, všechno pěkně odsýpalo. S Klárou v podstatě nebylo co řešit, jen jsme si s paní doktorkou zavzdychaly nad jejích recidivující parotitidou. Opět jsme došly k závěru, že nikdo neví co s tím a že díky wobenzymu to zvládáme bez antibiotik, což je fajn. Pro Davida jsem si vyžádala doporučení na logopedii, Ř mu jde moc pěkně, ale sykavky stále patlá. Také nás čeká po dvou letech kontrola na kardiologii, šelest je stále slyšet. Očkování mu paní doktorka vzhledem k přestálé nemoci posunula, máme se ozvat za 14 - 21 dní. Takže spolu s kontrolou na alergologii, kterou máme naplánovanou pro obě děti na tento čtvrtek,  nás čeká v budoucích dnech bohatý "kulturní program".

Citonová bábovka

Ráda bloumám po internetu a hledám nějaké nové recepty. Nedávno jsem narazila na jeden s názvem "Citronová babeta". Okamžitě se mi vybavilo dětství a návštěvy u babičky, která jí občas kupovala. Jak mě chutnala! Bylo mi jasné, že recept musím vyzkoušet. Upekla jsem jí na dnešek k snídani. Byla jsem malinko zklamaná. Bábovka je moc dobrá, lehká, krásně vláčná. Ale citronová babeta to není. Citron z í krásně voní, je malinko nakyslá, ale ta nostalgie se nekonala. Dětem, které jsou nepoznamenané vzpomínkami, chutnala moc, ozvlášť Klára si chodila pořád krájet další a další. Já udělala tu chybu, že jsem "něco" očekávala a ono to nevyšlo.
Pokud chcete vyzkoušet, tady je recept:  250 g  polohrubé mouky, 220 g cukru moučka, 4 vejce, 1 dcl oleje, 1 dcl vody, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, šťáva ze 2 citronů, kůra z 1 citronu. Žloutky utřeme s cukrem do pěny. Po kapkách zašleháme olej. Potom vmícháme ostatní suroviny, nakonec sníh z bílků. Pekla jsem při 180 st. asi 20 min.