neděle 30. listopadu 2014

Advent 2014



Na svém FB profilu Aranelka přišla s výzvou Advent 2014 - každý den jedna fotka. Přiznám se, že několik dnů se mi to honí hlavou. Nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Pokusím se náš adventní čas nějak zdokumentovat. Víte dobře, jak fotím, navíc nyní s technickými podmínkami, jaké mám, to budou opravdu jen a jen dokumentační fotky.
Rozhodla jsme se začít hned dnes - první adventní neděli , kdy jsme slavnostně zapálili první svíčku na adventním svícnu. Zatoužili jsme letos po změně, proto jsme si ho vyrobili sami.. Koupily jsme s Klárou jen základní korpus a včera ho jen tak lehce nazdobili.
Přeji vám všem, ať je váš adventní čas poklidný, bez stresů a honiček.

čtvrtek 27. listopadu 2014

První vystoupení



Včera měla Klára svůj první koncert s příčnou flétnou. Váhaly jsme, zda se má koncertu vůbec zúčastnit. Flétnu dostala zhruba před měsícem, takže nám nebylo jasné, co by měla hrát. Paní učitelka však slíbila, že něco vymyslí. Bohužel jsme se nemohla přijít na Kláru podívat, naší rodinu statečně zastupoval tatínek a babička. Já vše omrkla až ze záznamu. Bylo mi to líto, ale nešlo to zorganizovat jinak.  Klára byla spokojená, že i když byla hodně nervozní, vše se jí povedlo a paní učitelka jí prý moc chválila. Dnes ráno mi paní učitelka volala, zda by mohla Klára ještě 19.12. na vánoční koncert. Ta je samozřejmě nadšená. Já trochu méně, potřebovala bych být někdy doma. A ona nakonec také.

úterý 25. listopadu 2014

Já vím....

... flákám to tu. Nějak není čas a upřímně - ani chuť psát. Co vše se u nás událo?

1. Definitivně se s námi rozloučil můj kamarád foťák. Čekala jsem to sice každým dnem, ale i tak mě ranilo.

2. Díky tomu nemám žádné fotky z minulého víkendu, kdy jsem s Klárou vyrazily do Dubče na veletrh kreativity. Užily jsme si, Klára tvořila celý den jako divá, já pěkně provětrala peněženku. Udělala jsem pár fotek na mobil, ale nevím proč, odmítá komunikovat s počítačem i laptopem, takže nemůžu fotky stahnout. Jo, když se daří...

3. David zvládl vyšetření EEG. Přiznám se, že mi ho bylo docela líto. Byl trošku vystrašený, ležel jako hadrový panáček s gumovou čepicí na hlavě, vypadal malinko jako mimozemšťan. Když na něj paní doktorka pustila zběsile blikající světlo, říkala jsem si, že z toho bych měla migrénu i já. Na konci vyšetření se však krásně uvolnil a začal usínat :-).

4. Velmi, velmi nerada a velmi opatrně  jsme se pustila do předvánočních příprav. Nechala jsme se strhnout vánočními výtvory zkušených korálkářek a pokusila se o obšitou kouli. Líbí se mi moc, ale myslela jsem si, že to bude jednodušší. Měla jsem představu, že našiju spoustu koulí jako drobné vánoční dárky. Když jsem však jednu dokončila po čtyřech večerech, hodně si rozmyslím, jestli se pustím do další :-).



5. V neděli jsme s Klárkou a mou mamkou vyrazily na balet La Bayadere, který je nově na repertoáru baletu ND. Na premiéru jsem vstupenky nesehnala, tak alespoň hned první reprízu. Klárka byla nadšená, já už trošku méně. Ale to je dáno mými preferencemi. Jde o veskrze klasické nastudování baletu, naprostá "bílá klasika", velké sbory, klasická pas de deux. Přiznám se, že ve mě stále ještě doznívá vliv Valmonta, kterého jsou viděla zhruba před měsícem. Proto se mi toto představení zdálo zdlouhavé, děj se nikam neposunoval. Ale neberte mě vážně. Mnoho diváků jistě bude ohromeno užasnou výpravou, nádherné blyštivé kostýmy všech možných barev úplně oslňovaly. Na mě trošku kýčovité, ale určitě to k tomuto typu představení patří. Líbila se mi reakce Kláry. Některé kousky představení zná z hodin baletu. Dokonce jeden kousek tančila se svými spolužačkami tančila na soutěži jako skupinový tance a byly s ním úspěšně poslední. Když ho viděla na jevišti, chvíli koukala doslova s otevřenou pusou a pak suše zkonstatovala : "Aha!". To mluví za vše :-). 


Pokusím se ukázat se to trochu častěji. Zatím zřejmě bez fotek, opatrně se oťukávám s Klářiným pidikompaktem, který se mi nedaří ani pořádně uchopit do ruky, natož s ním něco vyfotit. Také bojuji zase s nechutí psát, ono v podstatě není ani moc o čem. Připadám si jako převálcovaná, zdecimovaná, i když se nic mimořádného neděje. Ale znáte to o tom oslovi.... 

středa 5. listopadu 2014

Náramek s rivoli


Tenhle náramek si na své dokončení počkal pěkně dlouho. Začala jsem ho šít na prvním srazu Korálkové školy, kterého jsme se zúčastnila. Bylo to v květnu 2013. Nebyl však k němu návod, paní lektorka nám to říkala za běhu. Já ho došít nestihla. Nyní však Darí Fejtková vydala knihu návodů Z Korálkové školy II, kam speciálně kvůli mně návod sepsala. Takže když jsme si knížku domů donesla, bylo jasné, že ho musím okamžitě dokončit.
Dnes jsme absolovovali s Davidem neurologické vyšetření. Za dva týdny ho čeká ještě EEG, ale je už teď naprosto jasné, že ho trápí migrény. Tak nevím, jestli mám být smutná, že má takové trápení nebo být ráda, že to jsou jen migrény. Podědil to po tatínkovi,  takže si dovedeme zhruba představit, co nás čeká. Dostal léčebnou kůru na 3 měsíce, v dubnu kontrola. Ach jo...

neděle 2. listopadu 2014

Výstava orchidejí


Na dnešní den jsem plánovala nějaký výlet, procházku nebo zábavu. Včera totiž Klára byla poprvé na zkouškách nanečisto. Obnáší to celé odpoledne od 14 do 18 hod sedět nad testy z češtiny, angličtiny, matematiky a všeobecného přehledu. Přišla úplně vyčerpaná. Bylo mi jí dost líto. Proto jsem jí slíbila, že dnešní den si užijeme nějakou zábavu. Avšak při pohledu z okna na mlhu hustou tak, že by se za ní Rákosníček stydět nemusel, mi bylo jasné, že na výlet to nevypadá. Zachránila nás naše oblíbená botanická zahrada, kde se koná výstava orchidejí.








Přemluvily jsme i Davida s tatínkem, aby se k nám připojili. Moc se jim nechtělo, ale měly jsme silnější argumenty :-). Avšak musím říct, že letos mě výstava zklamala. Vystavovaných exponátů byl oproti jiným rokům úplný zlomek. I když tam byly opravdu nádherné kousky, mohlo jich být víc.  Dokonce jsme poprvé letos nic nekoupili. I když výběr byl veliký, ceny mi vyrazily dech. Běžné phalaenopsisy, i když s nádhernými velikánskými květy, stály od 450 Kč. A to už je nad můj rozpočet.


Dalším zklamáním pro mě byly tyhle barvené denrobia. Nemám takové nepřirozené květiny ráda a opravdu mě zklamalo, že jsem se s nimi setkala právě tady. Ale podle návštěvníků, kteří je kupovali houfně, jsme byla asi s takovýmhle názorem opět exotický exemplář.