Konec června

 

Konec června byl u nás ve znamení kultury a samozřejmě vysvědčení. Navštívily jsme (já, maminka a Klára) dvě baletní představení. Nejdříve se na scéně ND byly podívat na hostování brněnského souboru. Přestavil se s moderní úpravou Labutího jezera. Šéf baletu a choreograf představení v jedné osobě zde vyjadřoval  vlastní pocity ze svého úspěšného boje s rakovinou. Já objektivní v hodnocení nebudu, pan Radačovský je pro mě silná srdeční záležitost, tomu u mě projde všechno. Takže za mě moc pěkné. Ale kupodivu se líbilo i mé mamince. Ta modernizace klasických baletů nemá silně ráda, na tohle přestavení nechtěla, nakonec jsme ji s Klárou umluvily. Šla s tím, že když tak bude sedět se zavřenýma očima a poslouchat hudbu. Ale i ona byla z představení - nadšena je asi moc silné slovo - prostě se jí líbilo. Prohlásila, že je vidět, že když někdo umí dobře klasiku, je pak schopný udělat zajímavou moderní choreografii. Klára byla trošku rozpačitá, některé části se jí líbily, některé ne.
Za pár dní jsme si zašly, nevím už po kolikáté, na Valmonta. Bylo to takové příjemné zakončení sezony.
A pak slavné vysvědčení. Udělaly nám radost, dětičky naše. David samé jedničky, i když s odřenýma ušima. Ani nevím, jestli z nich měl radost. Jemu je to tak nějak jedno. Klára měla jednu dvojku, což si myslí, že je na primu krásné. Nikdo jsme od ní takové pěkné vysvědčení nečekal. Je mi sice malilinko líto, že dvojka je zrovna z angličtiny, ale. co. Snad pochopí, že musí v angličtině opravdu máknout, že nestačí jen udělat domácí úkol, jak jim tvrdí paní profesorka. Slovíčka se prostě naučit musí.